WALK TO WORK S LIDMI, KTEŘÍ STOJÍ ZA BAREM COBRA

Ig: @barcobra

WEB: barcobra.cz

Bar Cobra patří už léta k těm nejlepším podnikům na Letné! A je to meta vskutku vysoká, vzhledem ke koncentraci kvalitních barů, restaurací a kaváren v téhle pražské městské části. A právě v Baru Cobra jsme nafotili s Johnniem Walkerem další díl seriálu Walk to Work! Konkrétně se sympatickou partičkou, která za tímhle unikátním místem stojí. Dámy a pánové tohle je Matěj Kočí, Tomáš Sassmann a Monika Nevrlá…

1. Vstupujeme do vašeho super podniku a hned před sebou vidíme logo baru Cobra. Tohle céčko se tu pak hodně opakuje. Kdo stojí za vaším designem a typografií?

Matěj: Design se rodil za pochodu, stojí za ním spolupráce Jirky Šebesty z Aerofilms, který oslovil mne jako budoucího šéfa Cobry a hlavně Víťu Dandu z Edit! Architects. Celé to vzniklo tak, že Jirka objevil, že by prostor tehdejší non-stop herny mohl být k mání a za pochodu, jak jsme tu sami v montérkách škrábali a čistili prostor na dřeň, hledali jsme, co a jak s ním. Typografii a logo nám vytvářeli Les Kanců, kteří našli elegantní písmo, které v sobě obsahovalo tohle céčko s hadím zoubkem. A protože jsme věděli, že většina Letenských stejně podniku bude říkat po názvu té bývalé herny – Cobra, tak jsme název nechali a řekli si, že se budeme soustředit na obsah, a ne nový název.

2. A tady máme nejužší jádro vašeho baru. Představíte se nám trošku prosím? 

Matěj: Jsem z Prahy, původně Smíchovák, ale teď už skoro dvě dekády šťastnej obyvatel Prahy 7. Při škole jsem začal hodně brigádničit za barem a postupně se stal vedoucím směny tehdy v baru Krásný Ztráty. Pak jsem dostal možnost pro lidi kolem Aerofilms dělat provoz BIO OKO tady na Letné, které jsem tři roky budoval. Pak následovala jedna sezóna s barem na Lodi Tajemství Bratří Formanů, rok v Neustadtu na Novoměstské radnici, společně s kamarádem máme bar v divadelní Vile Štvanice, a především návrat k Aerofilms, když mne Jirka oslovil s Cobrou. A od té doby to mám tady, jak já říkám, na triku, haha.
Monika: Jsem z Moravy, při studiích v Brně jsem začala pracovat v kavárnách a barech, zkoušela vařit v Kabinetu Múz, to byl úplnej pravěk. V Praze jsem se s Matějem potkala v Neustadtu, pak se naše cesty na chvíli rozešly, zkusila jsem si vařit v pár kavárnách a restauracích, dala si menší stáž v zahraničí a najednou se ocitla v Cobře. V kuchyni to byla jízda, poznala jsem tam hromadu skvělých lidí a kuchařů, a i když jsem teď hlavně máma, s Cobrou jsem srostlá, a i ta práce za počítačem mě tak baví.
Tomáš: Narodil jsem se v Českých Budějovicích. Do Prahy jsem se přestěhoval před čtyřmi roky a od té doby pracuji v Cobře. V gastronomii, potažmo za barem se pohybuji 16 let. Práce s lidmi mě velmi baví, i když je to někdy hodně náročné, haha.

3. Zase to vaše céčko! Tady konkrétně na lahvích, ve které dáváte hostům vodu. Zadarmo, že?

Matěj: Jasně, i tohle je jedno z takových našich signatures, haha. Vždycky to jednou za čas řešíme, kolik nás to stojí a kolik bychom místo toho asi mohli vydělat. Pro nás to ale je nějaký symbol pohostinnosti a samozřejmost. V Řecku a spoustě jiných zemích je tohle úplně přirozené a mně se prostě kasírovat lidi za kohoutkovku příčí. 

4. Bar, to je to místo! Máte hodně štamgastů, kteří pravidelně vysedávají na hlavním baru nebo se tu hosté střídají? 

Tomáš: Řekl bych že od každého trochu. Štamgasti k nám chodí nejen sedávat na bar, ale rádi posedí u stolu s přáteli. Sám rád říkám, že nejlepší místo je na baru. 

5. Hodně povedený věšák ve tvaru cobry… Má někdo z vás v oblibě herpetologii, haha? 

Matěj: Jak jsem už zmínil – na začátku jsme název řešili, hledali po kamarádech tipy, nápady. Já jsem byl mimochodem dost proti tomu nechat Cobra. Je to název herny, která tu byla deset let před námi – takový ten nonstop s automaty, černými koberci, zakouřeným vzduchem, zadeklovaná okna, tma a zrcadla – prostě super atmo, haha. Občas jsme sem zabloudili na pár piv, když se večírek protáhnul a už nebylo kam zajít. A to se stalo dřív nebo později každému Leteňákovi a my jsme věděli, že super bude ten prostor po letech otevřít zpět na ulici, udělat tu kavárnu a bar pro každého a že tomu Letenští stejně budou dál říkat “jdeme do Cobry”. Jirka pak v jednu chvíli poznamenal, že důležitější je obsah, to, co budem dělat, než to jak se to jmenuje.

6. A tady máme Matěje, který mi ukázal váš nový prostor, který brzy rozšíří stávající podnik. Povíte našim čtenářům nějaké další detaily? 

Matěj: Hned za rohem od Cobry chceme v příštím roce konečně otevřít takové malé, nezávislé pokračování. Měl by to být především výčep “na stojáka” a my tomu celému pracovně říkáme “Formanka”, nevím, jestli to je náhoda, že to zase vede k mýmu příjmení Kočí. Z omlácené místnosti na popelnice teď připravujeme drobné místo, kam se budeš moci vydat především za postáváním s více druhy řemeslných piv z malých pivovarů. Museli jsme kvůli tomu převrtat spousty věcí, takže nám to trvá dlouho, ale pracuje na tom s námi úžasný Honza Troják, který dělal např. Bar Bonvivant's CTC, nebo podniky Pavlu Tvarohovi v Londýně a věřím, že to bude pecka. A pro nás to je zároveň milník, který by nás měl posunout k vytoužené rekonstrukci naší Cobří kuchyně a jednoho dne k dalším super stavebním vylepšením Cobry. 

7. Kafe tu máte opravdu výborný! Vy jste spíš na kávu nebo na čaj? A jaký tři horký nápoje byste vypíchli z nápojového menu?

Tomáš: Moc děkujeme… Nejradši mám double espresso, nebo si dám batch brew, ale rád si pochutnám i na zeleném čaji. Kávu nám dodává Patrik z pražírny Projekt Fox a čaje od Tea Mountain. Zakládáme si na kvalitních surovinách jak v kuchyni, tak za barem. Zmíním i farmářské mléko, naši alternativu bezkofeinové kávy z rozemletého kořene čekanky, nebo naše vymazlené svařené víno, ke kterému si děláme vlastní “svářo prep” se spoustou koření.

8. Kdo stojí za světelným designem podniku? Ten je mimochodem naprosto boží!

Matěj: Vojta Kálecký a Petr Pufler, kteří designu Cobry nasadili korunu právě osvětlením. Ty napadlo využít starý neon “restaurace” na zdi domu, se kterým jsme si nevěděli rady, ale chtěli jsme ho nějak oživit. Kluci na něm “opravili” právě to “C”, které takovou chytrou mašinkou rozblikali, jako když zbylo poslední problikávající písmenko z celého neonu. A tohle dohromady to tak jako zarámovalo a bylo jasno!

9. Tady se nám někdo culí během pracovní doby? A prozradíš nám, jaká je tvoje hlavní pracovní náplň?

Monika: Momentálně mám na starost hlavně rezervace, přípravu menu pro tisk, přípravu podkladů pro výplaty a zpracovávám účetní doklady. Taková ta práce, co není moc vidět, když je udělaná správně, z toho mám pak dobrý pocit.

10. Mňam! Jaké jsou vaše bestsellery co do gastronomie? Zajímalo by mě taky, do kolika u vás funguje kuchyně a kdo za ní stojí! 

Tomáš: V kuchyni se nám střídají menu neskutečným tempem, každý měsíc nové večeře, každou sobotu jiný brunch a každý všední den jiné obědy, takže se nedá říct, že by něco bylo bestseller až na naší stálici mezze talíř, který připravila naše šéfkuchařka Agáta a Jana. Od té doby je s náma a sem tam se trošku zdokonalí.

Kuchyně vydává až do 22. hodiny ale i potom až do zavíračky si může host dát skleničky hojnosti, sandwich nebo naše Jerky. V současné době má pod vedením kuchyni Táňa Poljaková, Lukáš Hudeček a Petr Nouzovský.

11. Posvítíme si trochu na váš volný čas a kulturu! Co máte rádi za kulturní akce a nehodíte nám nějaký tip na oblíbený film, umělce nebo cokoliv jiného? 

Matěj: Já mám teď s mojí ženou čerstvě ke Cobře ještě jedno opravdové miminko, takže teď jsme už 4 měsíce štěstím bez sebe a v jednom kole zároveň. Ale stihli jsme malý představení o Kimchi v mým oblíbeným maličkým divadle Alfred ve dvoře, tady za rohem, strašně se těším, že ještě stihneme v kině Trojúhelník smutku, který mi všichni doporučují a který máme v Aerofilms v distribuci a jako bývalý provozní BIO OKO a čerstvý otec hrozně doporučuju projekt Baby Bio, který máme v Oku. Je to dopolední projekce každé úterý pro dospěláky, ale v sále není úplně zhasnuto, film běží trochu tišeji a před podiem je koberec s hračkama. To proto, že se počítá, že dospěláci (převážně maminky) s sebou berou svoje batolata, kojence a prostě ty nejmenší a taky se počítá s tím, že je v sále občas trochu rušno, občas trochu hluk, že se prostě u filmu kojí, brečí, přebaluje, vybíhá ze sálu nebo hraje s hračkama. A ono to nikomu nevadí a je to super a pro rodiče s dětma je to skvělá možnost, jak nevypadnout z nějakýho veřejnýho kulturního života úplně. 

Tomáš: Volného času moc není, ale když je, tak se věnuji rodině, procházkám s přítelkyní a dvouletou dcerou Natálkou. Moc rád chodím do kina a sleduji sci-fi, dobrodružné a dokumentární filmy. 

Monika: Každý den teď poslouchám Vltavu, ráda si zajdu na výstavu, moc kultury teď ale u nás na vesnici nestíhám.

12. A tady nám barový mistr Tomáš namíchal nějakou tekutou dobrotu z Double Black Johnnie Walkera… Takže jak se to jmenuje a jaký je postup? I když nejlíp bude chutnat stejně u tebe v Baru Cobra! 

Tomáš: Moje velká záliba při tvoření drinků je twistovat, nebo úplně měnit klasické drinky. Název drinku Pioneer´s Medicine. Johnnie Walker Double Black, jablečný cordial, pyré z pečené dýně, vanilky a javorového sirupu. Poslední ingrediencí je Stillabunt magic velvet foamer, což je alternativa bílku, a tak si mohou dát tento sour drink i vegani. Jako garnish používám chips z dýně. 

13. Super nápis WC! No a co vy a knihy? Co máte jako knižního favorita? A kde čtete? Na WC?  Haha…

Matěj: Toho času si něco opravdu přečíst je od tý doby co máme Cobru asi tak tisíckrát méně, než bych si přál. Dřív jsem četl fakt hodně a rád. Ale teď si pomalu čteme s naším Jáchymem (i když tomu ještě asi moc nerozumí) pohádky a objevujeme dobrý knížky – třeba teď jsem objevil v antikvariátu Nápady pana Apríla a to ti je taková dada literatura, že jsme si to hned zamilovali všichni. A taky teď dostal Jáchym krásnou knížku od tebe Matěji.

Monika: Nejvíc teď umím ocenit hezky zpracovanou literaturu pro děti, sama mám rozečtených pár knih od Houellebecqa, přes Tučkové Bílou vodu po Studio Cookbook Petra Židka.

14. Dalším leitmotivem vašeho baru je určitě tohle! Jaká muzika tu hraje nejčastěji? Na závěr moc díky za váš čas a jestli chcete někomu poděkovat či vzkázat, tady je prostor: 

Matěj: Diskokoule je takové další signum, které jsem si postupně tak nějak našel v provozech, kterými jsem prošel, je to prostě skvělej solitér. V restauraci – baru to ale funguje přesně naopak: tady to celé je jen a jen o týmu a ten zaslouží dík. Ať jsou to řádka úžasných osobností, které za Cobru kopaly v minulosti, nebo skvělí kolegové teď. 

Monika: To cítím úplně stejně, i když je to asi hrozný klišé, podnik dělají lidi, za barem, v kuchyni a hosti.